Historie a archeologie Tismic

Pravěké osídlení oblasti

Archeologické nálezy dokládají, že lokalita Tismic byla osídlena již v pravěku. Malé množství nálezů pravěké keramiky z oblasti hradiště svědčí o osídlení již v eneolitu (doba měděná). To znamená, že oblast byla využívána lidmi už ve střední době kamenné/ měděné, byť přítomnost osad byla malá (naleziště nenaznačují větší sídliště). Vzhledem ke špatnému zachování materiálu se však doposud nenašly stopy rozsáhlejších pravěkých osad ani památky na mladší pravěk (např. bronzovou dobu) přímo ve vesnici – jen drobné nálezy původních pazourkových nástrojů. Souhrnně tedy archeologie potvrzuje přítomnost pravěkého osídlení v širším okolí Tismic již od eneolitu, načež významnější rozvoj osídlení přichází až později.

Středověké osídlení a hradiště v Tismicích

Ve středověku se nad obcí rozkládalo rozsáhlé slovanské hradiště. Slavní obyvatelé vybudovali na návrší jižně od vesnice opevněné sídlo v době starší a střední doby hradištní (8.–9. století). Hradiště patřilo k největším takto datovaným v Čechách – dosahovalo odhadem 20–22 hektarů plochy. Přestože jeho opevnění dnes není na povrchu výrazné, archeologické průzkumy z šedesátých až devadesátých let 20. století prokázaly dřevěno-hlinitý val a navazující příkopy. Uvnitř hradiště se nacházely obytné objekty – zejména jámové domky (polozemnice), keramické nádoby, pracovní nástroje a sklady obilí (obilnice) – typické pro raně středověké slovanské osady. Byl to sídelní a správní bod lokální elity: z hradiště pocházejí nejen pozlacené ozdoby opasků, ostruhy a karolínská mince potvrzující bohatší vybavení vládnoucí vrstvy, ale také značné množství keramického a železného materiálu. Podle současných interpretací šlo o vícefázové sídliště, které vzniklo pravděpodobně v polovině 8. století a zaniklo požárem na konci 9. století (pravděpodobně v souvislosti s válkami raných Přemyslovců). Hradiště bylo tedy tehdy významným regionálním centrem, přičemž již raná data radiokarbonového datování potvrzují existenci opevnění a osídlení právě ve druhé polovině 8. století až do konce 9. století.

Archeologické nálezy a zlatnická výroba

Archeologické sondy a geofyzikální průzkum hradiště z let 2013–2018 přinesly bohatý soubor nálezů z kovu. Bylo odkryto až kolem 170 ozdob z barevných kovů – převážně pozlacené přezky opasků, kování koňských postrojů, koníčky či ostruhy – jež typově odpovídají avarsko-karolínským modelům. Kromě těchto gotických a avarských stylizací bylo nalezeno mnoho šrotu kovů, polotovarů, ingotů a forem ukazujících na vlastní výrobu. Četné fragmenty tavících kelímků, kovářské nástroje i odlitky kovů svědčí o tom, že zde vedle zemědělství fungovaly i kovotepecké dílny, a dokonce šperkařská či kovářská výroba. Archeoložka Naďa Profantová a kolektiv publikovali, že například v sondě byly nalezeny dva zásadní artefakty dokládající práci se zlatem: torzo tavicího kelímku s přilnutými kovovými zbytky (zlata) a kus kamene používaný k prubířství. Tyto nálezy jsou považovány za přesvědčivý důkaz zlatnické výroby na lokalitě. Podle Nadi Profantové jde přitom o vůbec nejstarší nálezy práce se zlatem v raně středověkých Čechách. Celkově hradiště zřejmě sloužilo nejen jako mocenské sídlo elity (o čemž svědčí například objev karolínské mince), ale také jako krátkodobě významné regionální centrum, které v druhé polovině 8. až první polovině 9. století produkovalo nejen zemědělskou a řemeslnou produkci, ale i vysoce postavené symbolické předměty (pozlacené ozdoby opasků a postrojů).

Stavební historie románské baziliky Nanebevzetí Panny Marie

Dominantou Tismic je vzácně dochovaná románská trojlodní bazilika Nanebevzetí Panny Marie, postavená na přelomu 12. a 13. století. Stavba bazilikálního typu je vystavěna z červeného a světle hnědého pískovcového kvádrového zdiva. Na západní fasádě tvoří průčelí dvě věže (dnes zakončené barokními helmicemi) a na východní straně k hlavní lodi přiléhají tři půlkruhové apsidy. Prostor hlavní lodi je zaklenut valenou klenbou, zatímco boční lodě mají rovné krovové stropy. Bazilika si zachovala původní románský charakter s mnohými raně gotickými úpravami – například v jižní stěně vedle svatyně byl v 15. století vyzděn gotický portál, nad nímž je vytesán renesanční nebo raně novověký erb šlechty. Typická úzká románská okénka byla upravena až v roce 1755, kdy byla rozšířena na dnešní tvar. Jinak však stavba zůstala „téměř v původním stavu“, a proto je považována za jednu z nejcennějších románských památek v Čechách.